Honda protáhla Forzu posilovnou. Berte rovnou tu silnější

Trh menších strojů je dnes tvrdým bojištěm, na kterém může jakákoli slabina snadno degradovat i ty nejsuverénnější koncepce. Zejména díky technologiím, které se postupně z high-end modelů velkých značek pomalu a jistě prokousávají do všech kategorií i nižších modelových řad a umožňují tím i nenáročným, všednodenním uživatelům jedné stopy užívat pohodlí a bezpečí. 

Forza je od doby svého zrození v roce 2000 symbolem exkluzivity v městském provozu, důmyslně v sobě vždy snoubila všechna nejdůležitější kritéria: komfort, obratnost a výkon. Ale protože u Hondy vnímají stále se zvyšující nároky uživatelů, rozhodli se nové provedení inovovat tak, aby z Forzy mohl pro příštích pár sezón být suverén své kategorie.

Už na první pohled se z původně trochu oplácané selky letos vyloupla sebevědomá designová krasavice s tělem vyrýsovaným do plavek, elegantní a doplněná bezpečnostní výbavou, která je dnes v agresivním městském provozu žádaným zbožím.

Taky kde jinde, než ve městě se potkáváme s krizovými situacemi na každém rohu, na každé křižovatce a v různém počasí, které může skútraře snadno při denním ježdění zaskočit. 

18 fotografií

Dominantou zeštíhlené čelní masky jsou nejen dva LED světlomety, ale především elektronicky stavitelný čelní štítek, který se může snížit, respektive zvýšit o úctyhodných čtrnáct centimetrů, což umožňuje v obou kubaturách beze strachu užívat i rychlostních silnic a dálnic, na nichž je (s ohledem na vysokou rychlost a náporové tlaky okolních aut) ochrana před větrem pro pohodlí jezdce téměř nezbytná.

Podobně jako vypínatelný systém kontroly trakce HSTC, který, navlas stejně jako u plnotučných motorek, monitoruje rozdíly mezi otáčkami předního a zadního kola a v případě proklouznutí toho hnaného upraví vstřikování paliva, aby rozdíl bez zásahu jezdce vyrovnal.

Tady je na místě zmínit, že kombinovaný brzdový systém ABS má Forza už od roku 2005, funguje nad očekávání přesně a přitom neobtěžuje ani neleká, což bývá častou slabinou některých lehčích strojů. Zadní čtrnáctipalcové a přední patnáctipalcové kolo na strmějších vidlicích zajišťují výbornou manévrovatelnost i v hustém provozu, štíhlý trup a úzká řídítka dovolují mnohem víc, než na co jsme u podobně komfortních skútrů zvyklí a z ergonomicky řešeného sedla ve výšce 780 mm je široký rozhled. 

Nemluvě o spolujezdci, který díky zvýšenému zadnímu sedadlu může nejen užívat výhledu a nemusí se nudit pohledem na helmu před sebou, ale zároveň „neklofe“ svého řidiče při agresivnějším brzdění do hlavy (při jízdě ve městě jsme pro lepší výhled stahovali plexi na dolní hranici, ačkoli ve výhledu nevadí, je smysluplnější ho vytahovat až ve vyšších rychlostech).

Příjemnou vychytávkou je systém bezklíčkového komfortního přístupu, který funguje i v případě zakoupení příplatkového 45litrového kufru, který se zamkne sám, stejně jako celý stroj, a je aktivní v dosahu tří metrů. Čímž se příjemně odstraní neustálé vyndávání, případně hledání klíčků při častějších zastávkách. 

Zároveň je ovládání zapalovací jednotky jednoduché a intuitivní, neobnáší studium příručky a snadno se s ním sžívá a pracuje. Přístrojovka je až automobilisticky velkorysá, s dvěma a velkými ciferníky a přehledným digitálním displejem, kde kromě ukazatele paliva v něm najdeme tři různé režimy s hromadou informací, včetně průměrné spotřeby, dojezdu na nádrž nebo třeba trip-masteru. 

Kufry spolknou dvě helmy a oddělí nákup

Samostatnou kapitolou je organizace úložných prostor. Kromě příplatkového kufru je v základu k dispozici podsedlový prostor s důmyslným systémem dělení a individualizace. Pojme do sebe dvě integrální helmy, ale zároveň umožní oddělit třeba nákup od lejster.

Obě varianty Forzy sdílí stejné tělo, podvozek i výbavu. Jak už označení prozrazují, rozdíl bude ve výkonech. Zatímco jednoválcový agregát o síle 11 kW ve stopětadvacítce táhne spolu s jezdcem 162 kilo, třístovka s 18,5 Kw musí zvládnout o dvacet kilo váhy navíc. 

Nástup výkonu při prvním seznamování u obou působil trochu vlažně, ovšem v neprostupné koloně se jeho neucukanost a klidná výkonová křivka ukázala jako promyšlená a opodstatněná výhoda, stejně jako dobře dávkovatelné brzdy, které ani při ostřejším stisku nekatapultují jezdce ze sedla.

Ani po několikahodinové jízdě nepřišla ztuhlá šíje a dřevěné ruce. Třístovka je samozřejmě výrazně agresivnější a má sportovnější naturel, výkonu má v horní části otáček absolutní dostatek a s více než dvojnásobným krouticím momentem má oproti stopětadvacítce přesvědčivější starty z krizových situací a zvládne srazit hřebínek i jezdcům na větších motorkách. 

Překvapivá je tuhost rámu a jistota při průjezdu zatáčkou, i když slabší z dua má kvůli nižšímu výkonu tendenci trochu padat přes přední kolo do vnitřku zatáčky a zavírat úhel, s čímž se však dá počítat a během náklonu korigovat odchylku mírným přidáním plynu.

Neopomenutelným rozdílem mezi velkou a malou Forzou je samozřejmě cena, rozdíl činí pouhých deset tisíc:129 900 a 139 900 korun, což vede k úvaze, že základem je verze 300 a stopětadvacítka je, víc než cokoli jiného, zpřístupněním nadstandardního komfortu jezdcům kategorie A1 a automobilistům, kterým se už zkrátka nechce tvrdnout v nekonečných kolonách a nemají řidičák na velký skútr.