Na každého z nás pracuje 70 otroků

Jste zastáncem teorie ropného zlomu. Co znamená a proč by k němu mělo vůbec dojít?
Ropný zlom označuje období, při němž dojde k nevratnému a nezadržitelnému poklesu těžby ropy. Zatím to vypadá, že nastane mezi lety 2008 a 2015 a vrchol bude mít plochý charakter. Těžba bude trpět potížemi a ceny ropy výkyvy, ale dodávky budou klesat postupně.

Nemusí nás tedy čekat žádný dramatický propad těžby?
Výpadky se mohou projevit lokálně a spíše za nimi bude stát politika. Ropný zlom prostě znamená konec levné ropy pro všechny a začátek potíží s běžnými zdroji energie. Ropu nejspíš budeme těžit ještě dalších sto let, ale už nemůže být základním pilířem hospodářství a společnosti.

Odpůrci této teorie tvrdí, že odhadované zásoby ropy stále rostou a každé zvýšení její ceny otevírá další ložiska, v nichž se dnes nevyplatí těžit.
Takový optimismus pramení z historických zkušeností s těžbou. Jenže dnes tři čtvrtiny ropy na trhu pocházejí z ložisek objevených před rokem 1973, která jsou už za půlkou své životnosti. Nová ložiska se sice objevují, ale zdaleka nejsou tak velká, aby mohla pokrýt budoucí spotřebu lidstva. Navíc je na nich těžba nesrovnatelně dražší. Existuje seznam všech ložisek, kde by mohla ropa být, neprozkoumané jsou tak jen severní šelfy okolo Aljašky a hluboký oceán.

Jinak řečeno, za zvýšených nákladů by nebylo o ropu nouze.
Jenže ty náklady jsou tak obrovské, že kdyby se měl celý svět „točit“ z takových ložisek, asi by brzy skončil. Vezměte, že mořské ropné plošiny se podobají spíše kosmickým lodím. Vrty z plovoucí plošiny, jejíž směr pomocí družic neustále korigují čtyři obrovské lodě, probíhají dvěma kilometry vody, pak narazí na horninu a jdou další kilometry do země. Odtamtud tlačí ropu, kterou musí hned odvážet tankery. To není na masovou spotřebu.

Takže ropa je podle vás dnes podhodnocena?
Ano. Energie obecně je příliš levná, což vede k nesmyslnému plýtvání. Většinu spotřeby pokrýváme z ložisek objevených před třiceti lety, takže po laciném geologickém průzkumu. Ropa je pak dopravována starými ropovody a zpracovávána v zastaralých rafineriích.

Žijeme na úkor budoucnosti. Mnoho vědců věří, že za dnešním blahobytem není ani tak vědecký pokrok a naše učenost jako spíše levná energie. Na každého z nás pracuje padesát takzvaných energetických otroků, v USA je jich dokonce třikrát víc.

Získat energii stojí čím dál víc energie

Co to znamená energetický otrok?
Je to denní práce jednoho muže, přepočtena na energii. Jednoduše: kdyby dospělý muž celý den svou silou vyráběl elektřinu, vyrobí jí za patnáct dní asi tolik, kolik je obsaženo v jednom litru ropy. Když sečtete, kolik energie za den spotřebujete, vyjde vám, že na vás v každém okamžiku pracuje přibližně sedmdesát otroků. V USA je to až dvojnásobek.

Jak se pozná, že ropný zlom nastal?
Je nebezpečí, že si ho uvědomíme až ve zpětném zrcátku. Poprvé ho v padesátých letech rozpracoval Hubbert King na americká ložiska. Znal zásoby, odhadl rostoucí poptávku a vyšlo mu, že k ropnému zlomu v USA dojde v roce 1969 až 1970. V podstatě se spletl o rok. Od té doby musí USA ropu dovážet, aby pokryly svou spotřebu. Ale v padesátých letech mu ve Spojených státech nikdo nevěřil. Podobnou předpověď lze udělat pro celý svět. Podmínkou je však znalost zásob.

Jenže o těch nejdůležitější těžařské státy mlží.
Bohužel. OPEC, Rusko, Írán a další země zřejmě uměle zvyšují odhady zásob, což dělají také těžařské firmy. Proč? Firmy chtějí, aby jejich akcie měly vyšší cenu, státy zase získávají silnější mezinárodní postavení. Druhým důvodem je společná touha po levných úvěrech. Vědci volají v mezinárodním protokolu po skutečné revizi ropných zásob, abychom se mohli začít na budoucnost odpovědně připravovat. Pochopitelně k tomu není velká vůle.

Ale státy jako Kanada o zásobách nemlží. Kanada má přitom obrovská ložiska ropných písků.
Má v nich zásoby přibližně na dvě stě let dnešní spotřeby. Jenže jejich těžba je nevýnosná čili drahá. Energetická návratnost je přibližně jedna ku třem: z jednoho investovaného barelu ropy dostanete přinejlepším tři. V Saúdské Arábii je dnes poměr přibližně jedna ku třiceti. Navíc je těžba na ropných píscích obrovsky ekologicky náročná, což by mohlo zhoršovat klimatické problémy. Z toho vyplývá, že získat energii stojí čím dál víc energie. Což se musí promítnout do její ceny.

Co tedy naší společnosti hrozí?
Vše nasvědčuje tomu, že bude muset během deseti až dvaceti let projít transformací srovnatelnou s průmyslovou revolucí. Tehdy společnost z krize vyvolané nedostatkem dřeva, a tedy energie vyvedlo používání uhlí, k němuž se časem přidala další fosilní paliva. Z nich žijeme dodnes.

Válka asi nebude, je to příliš drahá záležitost

V technologický pokrok, který vše opět vyřeší, věří většina lidí.
Jenže v těžbě ropy tomu zatím nic nenasvědčuje. Ložisko lze v průměru vytěžit z 35 procent, zbytek suroviny musí zůstat pod zemí. A o každé procento navíc se draze bojuje. Ropa je mastná a drží se hornin. Je to podobné, jako kdybyste chtěl umýt mastnou pánvičku bez hadru a studenou vodou.

Pokud přijde nějaký zlomový vynález, tak spíše z jiného oboru. Zřejmě ze solární nebo jaderné energetiky. Jenže kdybychom chtěli pokrýt dnešní spotřebu energie jen jadernými elektrárnami, museli bychom jich mít na celém světě přes šestnáct tisíc. Tedy příštích 40 let otevírat jeden reaktor denně.

Jak tedy bude podle vás transformace vypadat?
Předně ji nevyvolá asi jen drahá ropa. Většinu krizí způsobí mix faktorů, a to nemusí jít hned o válku nebo teror. Nejpravděpodobnější je eskalace problémů s klimatem, spojená se stárnutím populace a podražujícími energiemi. Pak stačí další podnět, třeba malý výpadek v těžbě, a panika startující hospodářskou krizi je na světě.

Výsledek?
Optimistický scénář je takový, že přechod na nové zdroje zabere přibližně deset až patnáct let. V energetice nelze s kratšími lhůtami vůbec počítat. Evropa a USA mají pravděpodobně dost zásob, vůle a informací, aby takovou dobu při omezené spotřebě přečkaly a jely dál se změněnými technologiemi a hodnotami. Pak mohou třeba na nových technologiích vydělat, když je začnou prodávat zbytku světa. Ale v chudých zemích to může znamenat katastrofu.

Pesimistický scénář?
Válka asi nebude, je to příliš drahá záležitost a lidé se jí budou chtít za každou cenu vyhnout. Ale možná to vidím středoevropskou optikou. Opravdu nevím, jak se na to dívají na Blízkém východě či v Asii.